V medicíně jde o výraz odvozený z erythrocytus, tedy červená krvinka, a z řeckého haima, krev. Označuje stav, kdy je v krevním oběhu nezvykle vysoký počet erytrocytů, často s navýšením hematokritu, což odpovídá obrazu polyglobulie a může vést ke zvýšené viskozitě krve a větší náchylnosti k trombózám.. >> detail
onis, f. (jodum, jód) jodinace, tedy biochemický krok ve štítné žláze, kdy se jodid za účasti enzymů oxiduje na vysoce reaktivní formu jódu. Tento aktivovaný jód je pak nezbytný pro následné začlenění jódu do organické molekuly, typicky při navazování na tyrosinové zbytky thyreoglobulinu během tvorby hormonů štítné žlázy.. >> detail
V anatomii a medicíně přídavné jméno odvozené z řeckého gaster (žaludek) a phren (bránice), používané pro útvary, děje nebo vztahy, které se týkají současně žaludku i bránice nebo je anatomicky propojují, například u popisu vazivových spojů mezi těmito strukturami.. >> detail
soubor doporučení a zvyklostí pro zdvořilé a ohleduplné jednání při komunikaci na internetu, například v e‑mailech, diskusích nebo chatech, včetně respektu k ostatním a jejich soukromí. >> detail
Souhrnné označení pro chorobné stavy postihující srdce, například srdeční sval či chlopně, které narušují jeho správnou funkci a mohou omezit schopnost pumpovat krev.. >> detail
Přídavné jméno pro něco nebo někoho, kdo má mimořádně široký rozhled a dokáže se orientovat v poznatcích napříč různými obory, takže působí jako téměř vševědoucí. Výraz se pojí s ideou pansofie, tedy snahou pojmout a propojit vědění co nejuceleněji.. >> detail
Enzymatický rozklad zásobního polysacharidu glykogenu v těle, při němž se z jeho řetězců uvolňují glukózové jednotky, které mohou sloužit jako rychlý zdroj energie a v některých tkáních i přispívat k udržení hladiny glukózy v krvi.. >> detail
Živočich náležející k edafonu, který se většinu času zdržuje v půdních vrstvách a v půdních pórech, tedy je součástí půdní fauny a často se podílí na rozkladu organických zbytků a přeměně živin v půdě.. >> detail
V anatomii se slovem trochlea označuje část kosti nebo kloubní plocha s tvarem připomínajícím kladku, která vede pohyb protilehlé struktury podobně jako žlábek a hřeben. Název vychází z řec. trochalia, tedy kladka. Pojem se používá také pro vazivovou nebo částečně chrupavčitou „kladku“, přes niž se přehýbá šlacha a tím se mění směr působení svalu, typicky Trochlea muscularis v oblasti očnice. Trochlea tali je kladkovitě utvářená část kosti hlezenní, která se v hlezenním kloubu stýká hlavně s holenní kostí.. >> detail
filozofické pojetí, že psychická složka reality, například vědomí nebo prožívání, je nějakým způsobem rozptýlena v celém univerzu a nepatří jen živým organismům, ale tvoří obecný a základní rys světa. >> detail