Lékařské označení pro stav, kdy je při močení vylučována nápadně světlá až téměř čirá moč, protože obsahuje jen malé množství močových barviv. Původ názvu vychází z l. albineus (bělavý) a z ř. uron (moč).. >> detail
Latinské podstatné jméno mužského rodu (4. deklinace) odvozené z l. ab a l. ire, označuje děj vzdalování se, tedy odchod či vyjití ven z místa.. >> detail
Nesklonné latinské podstatné jméno středního rodu užívané jako označení pro léčivo amidopyrin, tedy starší analgetikum a antipyretikum ze skupiny pyrazolonů, jehož používání bylo v mnoha zemích omezeno kvůli závažným nežádoucím účinkům, zejména riziku agranulocytózy.. >> detail
Jde o jev z psycholingvistiky a kognitivní psychologie, kdy člověk obvykle rozpozná izolované slovo hůře než tehdy, když je zasazené do smysluplné věty nebo mu předchází větný kontext. Kontext poskytuje významová vodítka a umožňuje předvídat, co by mělo následovat, takže identifikace slova bývá rychlejší a přesnější i při krátkém nebo zhoršeném vjemu.. >> detail
Druh agrese, při němž pachatel neútočí přímo a vyhýbá se otevřenému konfliktu, ale působí újmu zprostředkovaně, třeba narušováním vztahů nebo poškozováním pověsti tak, aby nebylo snadné určit viníka. V psychologii se tento způsob jednání často popisuje jako sociální či relační agresivita.. >> detail
Organické sloučeniny obsahující sulfhydrylovou skupinu –SH, které jsou chemicky obdobou alkoholů, jen s atomem síry místo kyslíku. V chemii se pro ně často používá označení merkaptany a bývají výrazně aromatické i poměrně reaktivní.. >> detail
Druh ženského účesu, při němž jsou vlasy sčesané dozadu a v oblasti zátylku vytažené a upevněné do uzlu či hladkého drdolu, aby držely tvar a nepřekážely.. >> detail
V latině jde o podstatné jméno ženského rodu skloňované podle 1. deklinace, které označuje lípu, tedy strom s typickými srdčitými listy a výrazně vonícími květy.;V přírodovědném a botanickém užití se tím míní rod lip, dřeviny mírného pásu, jejichž květenství je známé i z tradičního bylinářství.. >> detail
označení pro určitý směr nebo doktrínu, zejména v umění, filozofii či ve společenském a politickém myšlení, která sdružuje typické názory a postupy dané skupiny nebo období. >> detail
a, um. Přídavné jméno odvozené z řec. labyrinthos, tedy z označení pro bludiště či spletitý systém chodeb. Vyjadřuje, že něco má labyrintovou stavbu, působí bludištně nebo s bludištěm souvisí, například jako popis složitého, členitého uspořádání.. >> detail