Odvozeno z lat. bucca a lingua. V anatomii a stomatologii označuje bukolingvální vztah, tedy orientaci nebo směr mezi tvářovou a jazykovou stranou dutiny ústní, typicky při popisu ploch zubů.. >> detail
V embryologii odborný název pro oplodněné vajíčko, z něhož se v dalších krocích vyvíjí zárodek, tedy zygotu v raných vývojových stadiích. Etymologicky vychází z řečtiny, kde souvisí s významem plod a početí.. >> detail
Fotografický záběr laděný do tmavé škály, v němž převládají stíny a tlumené barvy a světlé části jsou potlačené, takže celek působí nenápadně a bez výrazných kontrastů.. >> detail
Porucha čichu, při níž člověk cítí pachy zkresleně nebo vnímá vůni i bez skutečného zdroje, tedy až jako čichovou halucinaci, někdy se objevuje například u neurologických či psychiatrických potíží.. >> detail
Holisticky pojatý směr tělově zaměřené psychoterapie vytvořený Davidem Boadellou, který v léčebném procesu spojuje práci s pohybem a tělesnými impulzy s prožíváním a kognitivním zpracováním, často s důrazem na dech a všímavost k signálům organismu.. >> detail
Latinské podstatné jméno ženského rodu (1. deklinace) pro jazyk, tedy svalový orgán v dutině ústní podílející se na chuti, tvorbě hlásek i polykání. V klinické a stomatologické terminologii se používají také popisné názvy některých stavů, například Lingua accreta při srůstu jazyka se spodinou úst, Lingua bifida u rozštěpu jazyka, Lingua geographica pro mapovitý vzhled s nepravidelně se měnícími plochami na povrchu nebo Lingua hirsuta, kdy povrch působí srstnatě kvůli nadměrnému prodloužení papil.;V přeneseném významu může označovat i jazyk jako řeč nebo jazykový systém, tedy prostředek dorozumívání, například ve spojení lingua Latina pro latinu.. >> detail
Soupis nebo přehled blahopřejných vzkazů a často i jmen těch, kdo gratulují, který se někdy připojuje například k jubilejní publikaci či slavnostnímu oznámení.. >> detail
V mytologii a náboženských představách označení pro bytost či postavu, která po smrti vyvádí duši z říše živých a bezpečně ji provází do záhrobí, spíše jako průvodce a ochránce na cestě než jako ten, kdo o osudu zemřelého rozhoduje.. >> detail
Fyziologický eugnátní skus s anatomicky vyváženým postavením čelistí a zubů, při kterém je horní zubní oblouk v přirozeném vztahu vůči dolnímu a zuby do sebe správně zapadají tak, že horní oblouk dolní zčásti překrývá. Takové uspořádání se považuje za referenční stav pro správnou funkci kousání a žvýkání.. >> detail
Přídavné jméno používané hlavně v anatomii a medicíně pro označení vztahu ke štítné žláze glandula thyroidea a k hltanu, tedy k útvarům, které leží v těsném sousedství v oblasti krku a horních dýchacích cest. V praxi se objevuje v názvech struktur, jež tyto dvě oblasti funkčně nebo prostorově propojují.. >> detail