V anatomii se výraz septum používá pro přirozenou přepážku nebo vnitřní stěnu, která něco ohraničuje a odděluje dvě části orgánu či dutiny. Často je tvořena vazivem, někdy i svalovinou, a pomáhá udržet tvar a funkční rozdělení struktur. Septum atrioventriculare označuje síňokomorovou přepážku v srdci. Septum femorale je tenká vrstva transverzální fascie v oblasti třísla, která uzavírá femorální prstenec a vymezuje prostor femorálního kanálu. Podobnou roli má například septum nasi, které rozděluje nosní dutinu.. >> detail
Mechanická zkouška využívaná v metalurgii a materiálovém inženýrství, při níž se u kovů nebo jejich slitin hodnotí schopnost odolávat natržení a šíření trhlin, což pomáhá posoudit jejich pevnost a houževnatost.. >> detail
Ve filozofii se tento pojem často chápe velmi široce jako celek duševního života. Může označovat mysl či duši, tok prožitků a obecně subjektivní zkušenost, tedy to, že člověk svět nejen registruje, ale také jej zevnitř zakouší. Fenomenologické směry navíc zdůrazňují perspektivu první osoby, intencionalitu, že prožívání je vždy zaměřené na něco, a schopnost sebereflexe, díky níž se jedinec vztahuje sám k sobě.;V psychologii jde hlavně o stav bdělosti spojený s arousal a vigilita (bdělost). Popisuje míru aktivace, která umožňuje zpracovávat podněty, udržet pozornost, myslet a prožívat. Při běžné úrovni se člověk orientuje v sobě i v okolí, dokáže volit reakce, informace průběžně hodnotí a ukládá do paměti jako paměťové stopy, někdy označované jako engramy. V kognitivních pojetích se navíc rozlišuje samotná hladina tohoto stavu a jeho obsah, tedy co se právě dostává do popředí pozornosti.;V klinické psychologii a psychiatrii se posuzuje nejen přítomnost, ale i kvalita a proměnlivost tohoto stavu. Jeho jasnost se označuje jako lucidita, při nezvykle ostrém a intenzivním prožívání se používá termín hyperlucidita. Důležitý je i rozsah, tedy kolik informací člověk v daném okamžiku zvládne obsáhnout. Idiognóze, tedy autopsychická orientace, vyjadřuje uvědomování vlastní identity a tělesného já, zatímco allopsychická orientace se týká hlavně orientace v čase a místě. Průběh se během dne mění vlivem spánku, zátěže, stresu nebo únavy. Zvýšený arousal se může projevit neklidem, dráždivostí a potížemi se spánkem, snížený arousal naopak vede k útlumu a ospalosti a u poruch se může objevit i zmatenost.;Psychodynamické a analytické přístupy upozorňují, že jen část duševních obsahů je přímo dostupná introspekci. Některé zážitky a motivy jsou zpracovávány podvědomě nebo jsou vytěsněny do nevědomí, typicky při ohrožujících či bolestných zkušenostech, přesto mohou ovlivňovat emoce, rozhodování i chování. V pojetí C. G. Junga se hovoří o kolektivním nevědomí, v němž se nacházejí archetypy, vrozené vzorce pro prožívání a jednání. Slabé či nepřímé signály z okolí pak mohou vyústit v pocit intuice, aniž by člověk dokázal přesně popsat, z čeho úsudek vznikl.. >> detail
Označení pro neporazitelné Slunce. V historickém kontextu jde o pozdně římský sluneční kult, který získal výraznou podporu i na úrovni císařské moci, často se zmiňuje období císaře Aureliana. Jeho klíčové slavnosti se konaly v čase zimního slunovratu a tradice tohoto termínu bývá dáván do souvislosti s pozdějším ustálením data křesťanského svátku narození Krista.. >> detail
Výraz je odvozen z l. radius (paprsek) a ř. derma (kůže) a v medicíně označuje zánětlivé postižení kůže způsobené působením záření, typicky po ozáření při léčbě. Obvykle se projeví zarudnutím a podrážděním kůže a při delším trvání může přejít v dlouhodobé, hůře se hojící změny.. >> detail
Neformální otázka, kterou se člověk ptá, jestli se od posledního setkání něco změnilo, a zároveň tím žádá o aktuální novinky nebo čerstvé zprávy. Jde o latinské rčení používané podobně jako běžný pozdrav.. >> detail
Starší forma lidového vyprávění, z níž se později vyvinula pohádka. Je to smyšlený příběh bez prokazatelného reálného podkladu, často nadsazený a vyprávěný spíš pro pobavení nebo jako strašidelná historka.. >> detail
Zdravotní vada páteře, při níž se její osa nepřirozeně vyklání a vytváří nadměrné zakřivení směrem dozadu, někdy i s přidruženým vychýlením do strany. Navenek se může projevit výrazným hrbením a často souvisí s přetížením, degenerativními změnami nebo onemocněními kostí a svalů.. >> detail
Docent, PhDr., DrSc. (1924–2017) patřil k výrazným osobnostem české psychologie spojeným s Brnem. Po absolvování Filozofické fakulty Masarykovy univerzity nejprve pracoval jako psycholog ve zdravotnických zařízeních, kde získal zkušenost s praktickou diagnostikou i poradenstvím. Následně se na univerzitě dlouhodobě věnoval vysokoškolské výuce a výchově budoucích psychologů, především v obecné a experimentální psychologii a také v psychologii práce, která zkoumá fungování člověka v pracovním prostředí, zátěž a podmínky výkonu. V odborném životě byl aktivní i organizačně, když po mnoho let vedl sekci zaměřenou na psychologii práce v rámci Československé psychologické společnosti. Ve výzkumu se soustředil na otázky vědeckého poznávání, tvořivost ve vědě a psychodiagnostiku osobnosti, tedy na metody, jimiž lze co nejspolehlivěji popsat a měřit osobnostní rysy. Své poznatky shrnoval v monografiích věnovaných kognitivní psychologii a diagnostice osobnosti.. >> detail
V kardiologii označení pro nejranější úsek srdeční systoly, tedy úvodní fázi stahu srdečního svalu, která nastává bezprostředně po jejím zahájení. Termín se může používat i při popisu šelestů nebo jiných dějů, které se objevují pouze na začátku systolické fáze.. >> detail