kritika podávaná jako forma nátlaku, která záměrně pracuje s přeháněním (nadsázkou, hyperbolou), polopravdami i otevřenými lžemi a klamáním, u kritizovaného má vyvolat dojem ohrožení a zároveň v něm probudit pocity viny, méněcennosti a vlastní nedostatečnosti. >> detail
Toto údobí bývá označováno jako interevia (mezidobí) či starší dospělost a obvykle se vymezuje přibližně mezi 45.–59. rokem života. Z biologického hlediska se u žen v tomto věku uzavírá reprodukční schopnost: nastupuje přechod (klimakterium), během něhož postupně zanikají pravidelné ovulační menstruační cykly a dochází k menopauze. U mužů naproti tomu tvorba spermií zpravidla pokračuje prakticky až do konce života.
V rodinné a sociální oblasti se často mění struktura domácnosti – dospívající či dospělé děti odcházejí z původního domova, což může vést k tzv. syndromu prázdného hnízda. S těmito změnami bývá spojována i častěji popisovaná „krize středního věku“, tedy období bilancování dosavadní životní dráhy, přehodnocování priorit a současně předávání nabytých zkušeností.
V poradenské a klinicko-psychologické praxi se v tomto období poměrně často objevuje tendence interpretovat vlastní životní nezdary prostřednictvím údajně nevhodného výchovného vedení a vzorů převzatých z původní rodiny. Nezřídka jde přitom o výklad zatížený subjektivitou a výraznou emoční složkou.
Kognitivně se může projevovat oslabení vštípivosti paměti, typicky se zhoršuje zejména krátkodobá paměť. Současně se objevují první známky stagnace či mírného regresu ve výkonnosti a ve svižnosti osobního tempa, takže si člověk začíná více uvědomovat pokles sil. Tyto změny mohou posilovat prožitek krizovosti nejen tohoto, ale i následujících vývojových období.
Z hlediska zdraví a prevence je důležité cíleně udržovat dobrou psychickou i tělesnou kondici a bránit předčasným stařeckým změnám. Vysokou hodnotu má zachování svěžesti mysli i těla a také dlouhodobě optimistické, realisticky nadějné ladění.
Ke konci tohoto věku je vhodné promyšleně zvažovat další pracovní, odbornou či vědeckou dráhu: odhadnout, kolik času a energie ještě zbývá pro plodné období a jaké cíle jsou dosažitelné. Není účelné nastavovat si vyčerpávající až nereálné cíle, zároveň však není žádoucí rezignovat a upadnout do duševního „živoření“ bez přiměřené profesní a sociální komunikace. Důležitou součástí je také udržování přiměřeně bohatého společenského života a adekvátní rekreační složky.
Při řešení náhlých, nečekaných úkolů je v tomto věkovém úseku třeba počítat s vyššími časovými i energetickými náklady než dříve. Při snaze o seberealizaci v duševní i tělesné práci je proto nutné zohledňovat zvýšené riziko snadného přetížení a vyčerpání.
V této fázi života rodiče často pomáhají svým dětem a jejich rodinám při budování domácnosti a zázemí, a to na základě vlastních zkušeností i podle míry ekonomického zabezpečení. Současně se nezřídka podílejí také na péči o své stárnoucí rodiče.
Literatura: KOHOUTEK, R. Psychologie duševního vývoje. Brno: ICV MZLU, 2008. ISBN 978-80-7375-185-2.. >> detail
(archeol.) (v Přední Asii) archeologické označení pro vyvýšený pahorek vzniklý postupným navrstvením zbytků opakovaně osidlovaného sídliště v průběhu tisíciletí, tzv. sídlištní mohyla, tell, hüyük. >> detail
sebeochranné sklony v uvažování a hodnocení sebe sama, snaha chránit vlastní obraz tím, že člověk odmítá přijmout osobní odpovědnost za nezdary, neúspěchy nebo horší výkon. >> detail
označení pro utajené nebo záměrně skrývané záležitosti, výrazy považované za tabu, které se veřejně neříkají, vulgární či nemravné poznámky a sprosté řeči. >> detail
Označuje něco laděného do negativna a skepse: je to nedůvěřivé, očekává spíše nepříznivý vývoj, jeví se jako bez vyhlídek, může být rozporuplné a často zaujímá odmítavý postoj. Významově stojí v protikladu k optimálnímu (nejlepšímu možnému) stavu či řešení.. >> detail