terapeutický způsob práce, který k uzdravování a stabilizaci psychiky a k podpoře rozvoje osobnosti využívá umělecké vyjadřování a tvořivou činnost, nejčastěji například výtvarnou tvorbu. >> detail
vyjadřování téhož obsahu vícekrát, tedy opakování nebo násobení významu, zbytečné řetězení či vršení slov a spojení se stejným nebo velmi podobným významem, často v podobě nadbytečného hromadění synonym napříč různými slovními druhy. >> detail
Obecná psychologie se soustředí na obecné zákonitosti psychické činnosti „normálního“ dospělého člověka v podmínkách současné civilizace a vytváří pro ostatní psychologické obory základní pojmy i soubor poznatků (pojmový a poznatkový aparát). Psychologie osobnosti zkoumá, z jakých složek se osobnost skládá, jak se její jednotlivé části vzájemně ovlivňují, jaká je její dynamika a jak osobnost vzniká a formuje se. Psychopatologie se věnuje popisu příznaků a hledání příčin (determinant) závažných poruch psychiky a osobnosti, které mohou vést například k přechodné či trvalé ztrátě pracovní schopnosti a k narušení běžné psychosociální komunikace. Patopsychologie se zaměřuje především na anormativní tendence, poruchy a závady učení a chování (dificility) i na hraniční abnormity osobnosti, sleduje jejich příznaky, určující faktory i jejich vývoj. Ontogenetická psychologie studuje pravidelnosti vývoje lidské psychiky a osobnosti v průběhu života. Biologická psychologie zkoumá, jak je psychika utvářena biologickými činiteli, například dědičností, nemocemi a podobně. Sociální psychologie analyzuje, jak společenské vlivy a skupiny (seskupení) působí na formování psychiky jednotlivce. Srovnávací a interkulturní (diferenční) psychologie zjišťuje a popisuje rozdíly mezi lidmi, například podle pohlaví, národní či rasové příslušnosti a dalších charakteristik. Zoopsychologie (etologie) se zabývá psychikou zvířat na různých úrovních jejich vývoje.. >> detail