Literární směr rozvíjený zhruba kolem roku 1900, jenž se stavěl proti naturalismu a jeho tendenci věrně, až mechanicky napodobovat realitu. Upřednostňuje rozumové uchopení světa, formální kázeň a ideál řádu, přičemž se často inspiruje antikou, zejména mýty a klasickými náměty. V textech se objevuje lyrizovaný jazyk a zvýšený zájem o zachycení vnitřních, psychických pochodů postav.