V lingvistice označení pro souhlásky, které se tvoří s výraznou překážkou v mluvidlech, proud vzduchu je na chvíli uzavřen nebo silně zúžen, a proto při jejich výslovnosti vzniká slyšitelný šum nebo explozivní složka. Patří sem například závěrové souhlásky, frikativy i afrikáty, třeba [p] nebo [s]. Řadí se mezi takzvané vlastní konsonanty a stavějí se proti sonorám a klouzavým hláskám, jež mají plynulejší průběh a obvykle postrádají šumovou složku, například [m]. V mnoha jazycích na nich také dobře vyniká opozice znělé a neznělé.