Toto období zhruba mezi 6. a 12. rokem života odpovídá školnímu věku. Jeho hlavním tématem je rozvoj snaživosti a pocitu kompetence v protikladu k pocitům nedostatečnosti a méněcennosti. Dítě je díky docházce do základní školy vedené k plnění úkolů, přijímání obecných (neosobních) pravidel a k hodnocení výsledků podle daných měřítek. Postupně se méně opírá o svět fantazie a hry a více se soustředí na účelné činnosti, rozvíjení schopností a osvojování dovedností. Podle E. H. Eriksona je v této fázi dítě zvlášť ohroženo tím, že při neúspěších začne pochybovat o svých možnostech, vnímat se jako „nedostačující“ a očekávat jen průměrnost. Zároveň jde o velmi důležité období, v němž si člověk vytváří vztah k práci a učí se spolupracovat s druhými.