V církevních a náboženských dějinách jde o vážné odloučení části věřících či duchovenstva od původního společenství, které vznikne po sporu o autoritu nebo výklad učení a vede k dlouhodobému oddělení, i když nejde nutně o odlišnou víru.
Obecně označuje hluboký vnitřní rozpad jednotného celku, kdy se skupina, organizace nebo hnutí rozdělí na znepřátelené proudy a přestane fungovat jako jeden soudržný celek.