Léčebný postup využívající princip osmózy, při němž se záměrně vytvoří rozdíl v koncentraci rozpuštěných látek a tím se vyvolá přesun vody přes polopropustné membrány. V klinické praxi se uplatňuje hlavně k odvedení nadbytečné tekutiny z tkání, například při stavech se zvýšeným nitrolebním tlakem nebo otokem mozku, kdy se podávají osmoticky účinné roztoky.