V anatomii a medicíně se výraz osteographia užívá pro popis a dokumentaci kostí a jejich uspořádání v kostře. Zároveň může označovat vyšetřovací metodu, při níž se měří hustota a míra mineralizace kostní tkáně a z těchto údajů se odhaduje obsah minerálů v kosti, obvykle za využití ionizujícího záření z radioizotopového zdroje, což se uplatňuje například při hodnocení osteoporózy.