Epistemologická koncepce vycházející z přesvědčení, že člověk nedokáže dosáhnout naprosté a nezpochybnitelné pravdy. Místo jistoty nabízíme jen závěry, které jsou více či méně podložené a mají povahu pravděpodobných, dočasně přijímaných soudů, jež mohou být později opraveny.
V katolické morální teologii a kazuistice označuje zásadu pro jednání v situaci mravní nejistoty: pokud existuje rozumně obhajitelný, tedy pravděpodobný názor, že určitý čin je dovolený, je možné se jím řídit, i když opačné stanovisko může působit přesvědčivěji.