Overclocking je záměrné zvýšení pracovní frekvence počítačové součásti nad její běžné nebo výrobcem stanovené provozní nastavení s cílem získat vyšší výkon. Nejčastěji se týká procesoru (CPU), grafického procesoru (GPU) nebo operační paměti. Českým ekvivalentem je přetaktování.
U procesoru se výsledná pracovní frekvence odvozuje zejména od základní frekvence a násobiče. Při overclockingu se některý z těchto parametrů zvýší, případně se současně upraví napájecí napětí, aby součást zůstala při vyšší frekvenci stabilní. Vyšší frekvence může zvýšit výpočetní výkon, současně však zpravidla zvyšuje spotřebu energie a produkci tepla.
Možnosti overclockingu závisí na konkrétním hardwaru. Některé procesory mají násobič uzamčený a přetaktování podporují jen omezeně nebo vůbec, zatímco jiné jsou výrobcem určeny pro širší změny frekvence. Pro stabilní provoz je důležité dostatečné chlazení, vhodná základní deska a napájecí soustava schopná vyšší zátěže.
Přetaktování může vést k nestabilitě systému, vyšším teplotám, chybám při výpočtech nebo zkrácení životnosti komponent. Při nevhodném nastavení může dojít i k poškození hardwaru. Výrobci proto upozorňují, že provoz součástí mimo stanovené specifikace může ovlivnit záruku a spolehlivost zařízení.
Opakem overclockingu je underclocking, tedy snížení pracovní frekvence, obvykle za účelem omezení spotřeby, produkce tepla nebo hlučnosti chlazení.