Jeho občanské jméno bylo Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim. Byl to švýcarský lékař a učitel: přednášel na univerzitě v Basileji, ale kvůli sporům musel město opustit a poté putoval po celé Evropě. V muzeu v Moravském Krumlově je dodnes vystavena místnost, v níž pobýval. Tvrdil, že dobrý lékař stojí především na velké, pečlivě získané a svědomitě ověřované zkušenosti. Medicínu považoval za nejzákladnější a všeobsahující vědu, protože přímo pečuje o blaho člověka, teologie, filozofie i alchymie měly být jen pomocnými nástroji a oporou lékařství. Učil, že procesy v organismu jsou hlavně chemické přeměny několika prvotních složek. Za základní princip pokládal rtuť, která měla odpovídat duchu, sůl spojoval s tělem a síru s duší, jež umožňuje propojit ducha (rtuť) s tělem (sůl). Nadbytek síry měl podle něj vyvolávat horečku, nadbytek soli naopak vodnatelnost. Prosazoval celostní pohled na člověka: lékař nemá léčit jen tělo a přehlížet duši i osobnost pacienta.