V lékařství označuje poruchu tvorby a odtoku žluči, při níž se látky běžně přítomné ve žluči místo vylučování do žlučových cest dostávají přímo do krevního oběhu. Děje se to typicky při poškození jaterních buněk, což se může projevit zvýšením bilirubinu, žloutenkou a někdy i svěděním kůže. Etymologicky se termín odvozuje z řec. para a chole.