Filozofické pojetí, které chápe dialektický rozpor ne jako něco, co se dá dovést k jasné racionální syntéze, ale jako nerozluštitelnou aporii či antinomii, tedy paradoxní napětí odhalující meze lidského rozumu. Často se objevuje v úvahách na hranici mezi vědeckým vysvětlováním a náboženskou interpretací, kde se vedle argumentů počítá i s prvkem víry.