V antickém, zejména řeckém řečnictví se tím myslí typ promluvy nebo část projevu, kde řečník publikum přímo vyzývá k určitému jednání, povzbuzuje je a formuluje prakticky zaměřený mravní apel.
V křesťanské tradici (homiletice a výkladu biblických textů) označuje exhortační úsek kázání nebo dopisu, který navazuje na výklad víry a převádí ho do konkrétních pokynů pro každodenní život, často ve formě výzev k vytrvalosti a ctnostem.