Termín řeckého původu používaný v psychologii a neurovědách pro percepční iluzi, při níž mozek v nejasných nebo náhodných zrakových podnětech nachází smysluplné obrazy. Běžné je například „rozpoznání“ tváří či známých tvarů tam, kde žádné skutečně nejsou, takže se reálný objekt subjektivně jeví v nereálné a zkreslené podobě. Jde o projev tendence nervové soustavy rychle vyhledávat vzorce a u některých poruch může být výraznější.