(z it. pavese) je středověký obdélníkový nebo lichoběžníkový štít používaný především v 14. a 15. století pěšími vojáky. Vyznačovala se značnou výškou (až 120 cm), která chránila téměř celé tělo bojovníka, a často bývala zdobena heraldickými motivy. Měla dřevěnou konstrukci potaženou kůží nebo plátnem a zpevněnou kovovými prvky. V českém prostředí prosluly zejména husitské pavézy, které tvořily součást vozové hradby a sloužily jako mobilní kryt pro střelce z kuší a později ručnic. Pavézy byly vybaveny hákem či bodcem pro zapíchnutí do země a některé typy měly uvnitř madlo pro snazší manipulaci. S nástupem palných zbraní a změnami ve válečnictví jejich význam postupně klesal, až byly zcela vytlačeny modernějšími obrannými prostředky
Kromě vojenského využití má termín pavéza také botanický význam, kde označuje největší korunní lístek květu rostlin z čeledi bobovitých, známý také jako vexillum.