V organologii se tím myslí strunný hudební nástroj osazený pěti strunami, případně verze běžného nástroje s přidanou další strunou navíc, s níž se lze setkat hlavně v praxi zaměřené na historicky poučenou interpretaci.
V hudební teorii jde o kratší výsek stupnice složený z několika po sobě jdoucích tónů diatonické řady, obvykle pěti, který se často chápe jako základní stavební jednotka melodie a mívá rozsah zhruba jedné kvinty.