Onemocnění, při němž se ve sliznici žaludku nebo v počáteční části tenkého střeva vytvoří hlubší defekt, tedy ulkus, který zasahuje pod povrchový epitel. Vzniká typicky tehdy, když převládnou agresivní vlivy trávící šťávy, zejména kyselina chlorovodíková a pepsin, nad ochrannými mechanismy slizniční bariéry a prokrvením. Významným etiologickým činitelem bývá infekce Helicobacter pylori, u části nemocných hrají roli také nesteroidní protizánětlivé léky, kouření a některá chronická onemocnění včetně jaterní cirhózy, přičemž uplatnit se mohou i dědičné dispozice a psychická zátěž. Hlavním příznakem je bolest v nadbřišku, u postižení dvanáctníku často nastupuje nalačno nebo v noci a po jídle se zklidní, zatímco u žaludeční lokalizace může být vázána spíše na příjem potravy. Obtíže mívají kolísavý průběh s obdobími zlepšení a zhoršení. Závažné komplikace zahrnují krvácení do trávicí trubice a perforaci stěny s rozvojem náhlých břišních příznaků, méně často dochází k poruše pasáže v oblasti vývodu žaludku. Diagnostika stojí hlavně na gastroskopii s možností biopsie a na vyšetřeních k průkazu Helicobacter pylori, doplňkově lze využít i zobrazovací metody. Léčba se opírá o potlačení sekrece kyseliny, nejčastěji inhibitory protonové pumpy, a při prokázané infekci o eradikační antibiotickou léčbu, důležitá je také úprava životosprávy a odstranění vyvolávajících faktorů. Moderní farmakoterapie výrazně omezila potřebu chirurgických výkonů, které se dnes uplatňují hlavně u komplikací. Onemocnění může recidivovat, opakované návraty potíží spojené s výraznou hyperaciditou vyžadují pomyšlení na Zollingerova-Ellisonova syndromu při gastrinomu. U vředů v žaludku je histologické vyšetření zásadní k vyloučení karcinomu, zvláště pokud je kyselost žaludečního obsahu snížená. Podobný soubor obtíží může někdy způsobovat i funkční dyspepsie.
Etymologie: výraz vychází z řec. pepsis, které znamená vaření a také trávení.