V lingvistice jde o označení pro případ, kdy se cirkumflexový přízvuk klade na poslední slabiku slova, a zároveň i pro samotné slovo s takto umístěným přízvukem, typicky v popisu antické řecké akcentuace. Cirkumflex se přitom objevuje jen na dlouhé slabice a původně vyjadřoval tónový průběh. Když je cirkumflex na předposlední slabice, používá se termín properispómenon.