Osobitý, pro daného člověka typický způsob, jak jeho psychika propouští a zpracovává dění kolem něj. Probíhá částečně vědomě, ale často i automaticky, takže některé podněty nebo sdělení člověk nepostřehne, zredukuje, překroutí, případně je vůbec nepřijme, když narušují jeho ustálené přesvědčení, aktuální citové naladění, důležité potřeby či dřívější zkušenosti. Tento mechanismus pomáhá udržovat vnitřní stabilitu a soulad se sebepojetím, zároveň však může podporovat selektivní vnímání, potvrzování vlastních názorů a vznik nedorozumění při komunikaci i rozhodování.