Názor, že neexistuje jednotná, pro všechny lidi stejná logika, protože základní způsoby usuzování a práce s pojmy mají být podmíněny příslušností k určité skupině. Z toho vyplývá, že různé skupiny se mají lišit nejen zkušeností či informacemi, ale i tím, co považují za správný důkaz a jaké závěry jim připadají jako nutné. V marxistickém pojetí se tato odlišnost vyvozovala zejména z třídního postavení, jiné interpretace ji spojují s širšími sociokulturními identitami. Ve filosofii a společenských vědách se takový přístup často řadí k radikálním formám relativismu a bývá kritizován mimo jiné tím, že bez sdílených pravidel argumentace je obtížné mezi soupeřícími tvrzeními vůbec rozhodovat.