Hudební termín převzatý z italštiny pro jemnou artikulaci, při níž se tóny nespojují úplně „na vázáno“, ale zároveň nejsou tvrdě odsekávané. V praxi (zejména v pěvecké technice, ale i na některých nástrojích) může znamenat i plynulé sklouznutí výšky při přechodu z jednoho tónu na druhý, které se používá jako výrazový prostředek.