Úroveň morálního uvažování běžná u dětí, kdy se řídí hlavně vnějšími důsledky a hodnocením autorit: za „špatné“ považují to, co dospělí označí jako nesprávné a za co následuje trest, a za „dobré“ to, co je dospělými schvalováno a odměňováno. Klíčovou motivací je především vyhnout se trestu (a často také získat odměnu).