Představa je vnitřní (mentální) obraz předmětu nebo jevu, který si člověk vybaví z dřívější zkušenosti uložené v paměti. Schopnost takové obrazy vytvářet a vyvolávat se opírá o zrakové, sluchové i kinestetické vjemy. Vizuospaciální schopnosti zahrnují práci se zrakově‑prostorovými představami a orientaci v prostoru pomocí zraku. Oproti skutečnému vjemu bývají představy obvykle méně jasné a ostré, méně přesné, útržkovité (zachycují spíš nápadné rysy než detaily), nestálé a krátkodobé, zároveň si člověk zpravidla uvědomuje, že nejde o realitu, ale jen o vnitřní obraz. U malé části lidí, hlavně u dětí, se mohou představy výjimečně velmi přibližovat vjemům (eidetická vloha). Eidetismus označuje mimořádně živé a přesné, téměř „fotografické“ uchování vjemu v paměti, uvádí se, že se v určité vývojové fázi objevuje asi u 4–5 % osob. S přibývající zkušeností tato schopnost často slábne a v dospělosti ji nahrazuje běžná, méně věrná obrazotvornost. U hysteroidních a velmi senzitivních osob se může zesílit natolik, že se zhoršuje rozlišování mezi skutečností a fantazií. Představy mají důležitou roli při řízení a regulaci jednání, například prostřednictvím představ o morálním chování. Úzce souvisejí s dalšími psychickými procesy, zejména s pamětí: ovlivňují vnímání, poskytují podklad pro imaginaci a fantazii (tvorbu obrazů dříve neviděného), napomáhají tvorbě pojmů a mohou vyvolávat emoce.