Latinský termín odvozený z l. solus a l. loqui pro solilokvium, tedy monolog pronesený nahlas, jako když postava v literatuře nebo na jevišti mluví sama k sobě a dává tím nahlédnout do svých úvah.
V běžné řeči označení pro samomluvu, kdy člověk vede řeč sám se sebou, například aby si utřídil myšlenky, uklidnil se nebo si připomněl, co má udělat.