Experimentálně pojatý diagnostický postup pro kojence a malé děti, které ještě nedokážou odpovídat slovně ani spolehlivě plnit pokyny. Využívá přirozené tendence dítěte dívat se raději na kontrastní nebo členitý podnět než na jednolitou plochu, přičemž z toho, kam a jak dlouho se dívá, lze usuzovat na kvalitu zrakového vnímání, zejména na schopnost zachytit jemné detaily. Koncept bývá spojován s prací amerického vývojového psychologa Roberta Fantze a uplatňuje se při raném záchytu zrakových obtíží i při posouzení vývoje v nejranějším období.