Jde o vytvoření a využití smyšlené „legendy“, která má oběť přesvědčit, aby udělala požadovaný krok nebo vydala potřebnou informaci. Útočník obvykle propojí lež s kouskem pravdivého údaje získaného dříve (např. datum narození, rodné číslo, částku poslední faktury, jméno nadřízeného apod.), aby jeho požadavek působil důvěryhodně a oprávněně. Tuto metodu mohou využívat například soukromí detektivové, když od běžných zaměstnanců vylákají interní firemní údaje, jako jsou výpisy telefonních hovorů nebo bankovní výpisy. Takto získané informace pak lze použít při pokročilejší komunikaci s vedoucími pracovníky, například při žádostech o změny účtů či zadávání příkazů k převodu peněz. Mnoho firem navíc stále ověřuje totožnost klienta podle rodného čísla, rodného jména matky či jiných poměrně snadno dostupných údajů, což tento typ sociálního inženýrství usnadňuje. Stejný postup může probíhat i jako vydávání se za kolegu z práce, policejního vyšetřovatele, bankovního úředníka, pracovníka finančního úřadu nebo jiného zaměstnance státní správy. Útočník má být připraven na kontrolní otázky oběti, ale někdy stačí pouze autoritativní a seriózní tón hlasu a přesvědčivě vedený rozhovor.