Původ má v lat. privare, ve významu odejmout nebo někoho něčeho zbavit. V češtině se tím popisuje něco, co vyjadřuje ztrátu, chybění či negaci, tedy významově působí jako zápor.
V jazykovědě jde o typ opozice nebo rysu, kde jeden člen má určitý znak a druhý je určen jen jeho nepřítomností, nikoli jiným kladným znakem. Podobně se mluví o slovotvorných prostředcích, které do významu vnášejí odstranění nebo absenci vlastnosti.
Ve filozofii souvisí s pojmem privatio, což je nedostatek vlastnosti, kterou by daná věc za normálních okolností mohla mít, například slepota jako chybění zraku.