Psychická traumata lze chápat jako duševní zranění, která mohou mít podobu výrazných makrotraumat, tedy jednorázových či náhlých událostí spojených s intenzivním strachem a pocitem ohrožení života nebo tělesné integrity, ale také jako nenápadnější mikrotraumata. Mikrotraumata vznikají spíše z opakovaných, na první pohled „menších“ zkušeností, například dlouhodobého zesměšňování, ponižování, zlehčování výkonu nebo veřejného zostuzení. Pokud se tyto zátěže vracejí a získají chronický charakter, mohou nepříznivě zasahovat do vývoje osobnosti, narušovat sebeobraz a vztahy a promítat se nejen do psychiky a sociálního fungování, ale i do tělesného zdraví, například zhoršením spánku, zvýšeným stresem či psychosomatickými potížemi.