Stav vnitřní duševní rovnováhy, kdy člověk přiměřeně prožívá a zvládá emoce, uvažuje realisticky a jeho chování není dlouhodobě vychýlené, díky tomu se dokáže uplatnit v každodenních rolích, navazovat vztahy a má pocit životní spokojenosti
V psychologii a medicíně se tím označuje míra, do jaké jsou zachované základní psychické funkce a schopnost adaptace na zátěž, hodnotí se, zda potíže výrazně neomezují běžné fungování (např. ve vztazích či práci) a zda se neobjevují projevy závažnější psychické poruchy.