Obor pedagogické (edukativní) psychologie, který zkoumá, jak při učení a vyučování fungují psychické procesy (poznávání, paměť, rozhodování, jednání) a jak se uplatňují psychické stavy (např. stres, pocity, emoce, afekty, nálady) včetně jejich vnějších projevů. Sleduje také činnost, chování a prožívání účastníků vzdělávání. Usiluje o podrobné porozumění souvislostem těchto jevů a o zlepšování toho, jak učitel působí na žáka, i kvality sociální interakce a komunikace mezi nimi. Cílem je co nejlépe podporovat rozvoj psychických i osobnostních vlastností, zejména kognitivních funkcí, sociálních dovedností, samostatnosti, pracovitosti a tvořivosti. Opírá se hlavně o poznatky moderní kognitivní psychologie a o výzkum motivace a efektivity učení, například o význam pozitivních emocí a prožitku osobního úspěchu při učení.