V teorii řečových aktů J. R. Searla označují reprezentativy takové promluvy, jimiž mluvčí zachycuje svět nebo dění tak, jak je podle něj skutečné, a současně dává najevo své přesvědčení o pravdivosti sdělovaného obsahu. Typicky jde o konstatování, sdělení informace či podání zprávy, přičemž mluvčí se tímto aktem do určité míry zavazuje, že výrok odpovídá realitě.