Odvozeno z lat. resistere, tedy odporovat nebo klást odpor. Vyjadřuje schopnost či míru, s níž něco vzdoruje působení zvenčí. V lékařské terminologii se tím označuje například obranyschopnost organismu nebo tkání, případně hmatný odpor zjištěný při vyšetření pohmatem, typicky v oblasti břicha. V širším klinickém významu se takto popisuje i odolnost mikroorganismů vůči léčbě, například antibiotická rezistence, a ve fyziologii také odpor cévního řečiště proti průtoku krve.