Z lat. respirare, tedy dýchat. Označení pro dýchání a související děje, které zahrnují jak proudění vzduchu do plic a ven, tak především výměnu plynů přes alveolokapilární membránu, kde se krev obohacuje kyslíkem a zároveň se z ní odstraňuje oxid uhličitý, což se popisuje jako zevní dýchání. V širším fyziologickém pojetí se tím myslí i vnitřní neboli tkáňové dýchání, při němž se kyslík uvolněný z krve využívá v buňkách při buněčné oxidaci, zatímco odpadní produkty metabolismu přecházejí zpět do krve, celý proces probíhá podle gradientů parciálních tlaků plynů.