V dřívějším úředním a kancelářském užití šlo o označení pro přísně neveřejný písemný dokument, případně pro utajený služební pokyn určený jen úzkému okruhu adresátů.
V kanonickém právu výraz pro uplatnění vyhrazené pravomoci při obsazování církevních funkcí, kdy si rozhodnutí ponechá vyšší autorita. Nejčastěji se tím míní možnost, aby papež sám rozhodoval o udělení vybraných beneficia, což v praxi sloužilo i k posílení centrální správy.