Podstatné jméno rodu ženského. V myslivecké a lidové mluvě označení prasnice, zpravidla dospělé nebo starší samice prasete, někdy také samice divokého prasete. Výraz je zvukomalebný a souvisí se slovesem rochnit, tedy chrochtat a spokojeně funět, typicky při žrádle nebo při válení v blátě. V běžné komunikaci se užívá i přeneseně jako silně expresivní až hrubě hanlivé pojmenování ženy, naznačuje nečistotnost, obžerství nebo odpudivé chování. Stylově je hovorový a může působit urážlivě.
Podstatné jméno rodu ženského. V myslivecké a lidové mluvě označení prasnice, zpravidla dospělé nebo starší samice prasete, někdy také samice divokého prasete. Výraz je zvukomalebný a souvisí se slovesem rochnit, tedy chrochtat a spokojeně funět, typicky při žrádle nebo při válení v blátě. V běžné komunikaci se užívá i přeneseně jako silně expresivní až hrubě hanlivé pojmenování ženy, naznačuje nečistotnost, obžerství nebo odpudivé chování. Stylově je hovorový a může působit urážlivě.
Rochně je výraz z řemeslnické hantýrky, hlavně ze stavebního prostředí, a označuje zednického učně, nováčka nebo pomocníka. Na stavbě tím bývá míněn ten, kdo zatím dělá především „běhání“: nosí cihly a materiál, míchá maltu, uklízí a připravuje nářadí, než získá praxi a začne dělat odbornější úkony. Slovo mívá posměšný až hanlivý odstín, proto je stylově příznakové
množné číslo rochňata se někdy říká celé skupině učňů. Původ je patrně motivován rochtáním a přirovnáním k praseti
v lidové mluvě se rochně objevuje také ve významu sele, tedy mládě prasete. V psaných textech se objevuje například při zachycení mluvy řemeslníků. Jde o podstatné jméno středního rodu, skloňuje se podobně jako sele (bez rochněte, k rochněti, s rochnětem, množně rochňata).
Příklady použití ve větách
Na stavbě začínal jako rochně a celé dny míchal maltu.
Bez rochněte by parta nestihla včas odnosit materiál.
K rochněti se zpočátku chovali přísně, ale rychle se vyučil.
S rochnětem jsme nosili cihly do třetího patra bez výtahu.
Když nastoupili noví učni, mistři jim říkali rochňata.