Carl Ransom Rogers (1902–1987) patřil k nejvýznamnějším americkým představitelům humanistické psychologie a proslul jako autor poradenství a psychoterapie zaměřené na klienta (client-centered). Jeho pojetí práce s klientem je typicky nedirektivní: poradce/terapeut nevnucuje hotová řešení, ale vytváří podmínky, v nichž může klient sám bezpečně zkoumat své prožívání a nacházet vlastní cestu. Základním „léčivým“ faktorem je kvalita vztahu mezi terapeutem a klientem, kterou na straně terapeuta tvoří zejména úcta a respekt ke klientovi, přijetí (akceptace), opravdovost neboli autenticita/ryzost a schopnost empatického porozumění. Důležitou roli hraje také pozitivní pojetí self samotného poradce či terapeuta. Úspěch poradenství nebo terapie se posuzuje například podle toho, zda se klientovo původně negativní sebehodnocení posouvá směrem k pozitivnějšímu, a zda dokáže nově získanou sebedůvěru a jistotu uplatňovat v běžném životě. Celkovým cílem Rogersova přístupu je podpořit klienta na cestě k sebevyjádření, sebeaktualizaci a větší autonomii.