V běžném chápání jde o přepjatou emocionalitu, tedy tendenci prožívat a dávat najevo city nadměrně silně, snadno se dojímat a hodnotit situace spíše podle dojmů než podle věcných důvodů.
V literatuře označuje směr, který stavěl do popředí vnitřní prožitek jednotlivce, soucit a mravní citlivost, často jako protiváhu důrazu na rozum, a bývá považován za jednu z cest, jež vedly k romantismu.