V židovském starozákonním pojetí jde o podzemní svět zemřelých, společné místo pro mrtvé, kde člověk nepokračuje plným životem, ale spíše přežívá v tlumené, stínové existenci bez výrazné činnosti a bez jasně vyjádřené odměny či trestu.
V biblickém a literárně poetickém užití může tento termín označovat i samotný hrob nebo obecně říši smrti, tedy místo, kam člověk po skonu odchází.