Šenkýř (podst. jméno, m. živ., knižně, zastar.) je osoba obsluhující výčep, která šenkuje, tedy čepuje pivo, nalévá víno a jiné nápoje, vydává je hostům, vybírá útratu a dohlíží na provoz šenku, případně vede zásoby a účty. V širším smyslu může označovat hostinského či krčmáře, někdy i držitele práva šenku, tedy oprávnění prodávat nápoje. V historickém prostředí se tak nazýval také dvorský služebník nebo úředník spravující sklep a podávající nápoje při tabuli, funkce blízká číšníkovi nebo pohárníkovi. V současné češtině jej často nahrazují výrazy výčepní a barman, ženský protějšek je šenkýřka. Často se objevuje v historizujících textech, v názvech hostinců i jako příjmení. Slovo je přejato z němčiny, srov. Schenker a sloveso schenken nalévat, darovat.
Knihy týkající se tématiky slova
Josef Jahoda, 1872-1946: Šenkýř Vejr : veselý román ze studentské hospůdky, Jos. R. Vilímek, 1929