Označuje nejvyšší, krajní podobu práva, tedy vrcholnou autoritu právních pravidel, někdy i ve smyslu neústupného trvání na samotné liteře zákona. V právní filozofii se s tímto výrazem často spojuje myšlenka z rčení summum ius, summa iniuria, že přehnaně striktní prosazování práva může paradoxně vyústit v nespravedlnost.