V etice a filozofii jde o latinský pojem pro absolutní, nejzazší míru zla, tedy to, co je pokládáno za nejhorší možné vyústění lidského života nebo jednání, často uvažované jako protipól k ideálu summum bonum.
V běžném vyjadřování označuje krajní pohromu či osudovou zkázu, tedy situaci, kdy člověka potká to úplně nejhorší, někdy chápáno až jako smrtelný konec.