Vložená samohláska, která není součástí původní stavby slova, ale v některých výslovnostech se vsune mezi sonorní souhlásku, například r nebo některou nosovku, a sousední souhlásku. Objevuje se hlavně proto, aby se zjednodušila artikulace obtížné skupiny souhlásek, jde tedy o typ hláskového vkládání v mluvené řeči.