Teoretický směr v sociologii a sociální psychologii, podle něhož se lidská identita a sebepojetí formují v průběhu běžných sociálních setkání a při přijímání společenských rolí. Vysvětluje, že interakce mezi lidmi je zprostředkovaná symboly, zejména jazykem, a že významy těchto symbolů si aktéři průběžně vykládají a společně vyjednávají, což následně ovlivňuje jejich jednání i podobu sociálního řádu.