Propojování a sladění jednotlivých částí, prvků nebo myšlenek do uceleného a vnitřně soudržného celku, případně i tento výsledný celek. V poznávání a ve vědě jde často o závěrečné sjednocení dílčích zjištění do společného obrazu, modelu nebo shrnujícího závěru, tedy postup opačný k analýze, která celek rozkládá.
V chemii označení pro přípravu složitější látky z jednodušších výchozích sloučenin nebo z elementů, zpravidla řízeným sledem reakcí. Typicky se s tím setkáme například u organické přípravy nových materiálů či léčiv, kde se volí vhodné reakční podmínky a někdy i katalyzátor.
Ve filozofii a dialektice interpretační postup, v němž se k určité tezi staví rovnocenné protitvrzení a jejich rozpor se následně překlene novým sjednocujícím pohledem, který má ambici posunout porozumění na vyšší úroveň. Tento způsob uvažování je spojován hlavně s tradicí německé klasické filozofie.