Táčky jsou nářeční pomnožné podstatné jméno označující kolečko, trakař nebo menší ručně tlačený vozík určený k převážení zeminy, stavebního materiálu, dřeva, krmiva či jiného nákladu. Výraz se užíval především v některých oblastech Moravy a Slezska, přičemž se lze setkat také s podobou tačky bez délky v první slabice. V hornickém prostředí se táčkami označovala kára nebo vozík, na němž se z dolu odváželo uhlí či rubanina. Horník, který takový vozík obsluhoval a vytlačoval, mohl být nazýván táčník
ve starším a oblastním spojení jít, chodit nebo přijít na táčky znamená vydat se k někomu na návštěvu, na sousedské posezení či přátelskou besedu. Nešlo tedy o formální návštěvu, ale zpravidla o neokázalé setkání spojené s rozhovorem, předáváním novinek a společně stráveným časem, často ve večerních hodinách. Konkrétní význam slova táčky je proto nutné rozpoznat podle souvislosti: může označovat dopravní pomůcku, anebo v ustáleném spojení společenskou návštěvu.